07.04.2010

Končí život jednoho ze zakladatelů CANTES o.s. Život Bleska byl opravdu těžký. Již porod 7 – 8.11.1997 se protahoval na dva dny. Devět sourozenců a snad i on nechtěli opustit matčino tělo. Jako štěňata si užívali. Nebyli moje, já jsem je pouze rodil. Před lety si koupili milovníci psů ode mne psa a fenu. Oba s průkazy původů psa. Zkoušky i výstava. Majitelé si nechtěli udělat ze psů stroj na peníze. Názor, že fena musí mít štěňata byl u nich velice silný. Tak byl vybrán pes, kterého si vzali ode mne. Již dávno před tím jsem přestal chovat psy a prováděl pouze výcvik. Z fenkou jsem se dobře znal a proto nebyl problém ji odrodit. Měsíc před porodem jsem si ji vzal, aby byla zvyklá na prostředí, kde bude rodit.

To byla první kapitola života Bleska. Nastala další a pro něj bolestivá. Dostal se do rodiny na vesnici, kde slepice byly více jak pes, protože snášela vejce a pes pouze žral i když se tomu nedalo říkat krmení. Jediná jeho záchrana byla, že chodil s pánem hlídat do kravína a tam dostal mléko. Také zde se mohl proběhnout. Doma malý kotec, málo žrádla, ale o to více bití, když se snažil jít za paní pro pomazlení. Klacek byl u dveří vždy připraven. Jednou jsem dostal zprávu telefonem, co se děje se psem. Rodinu jsem neznal a tak jsem se musel jet přesvědčit o pravdě. Bohužel situace byla horší, nežk jsem očekával. Blesk měl pod chomáči srsti vidět žebra i další kosti potažené kůží. Nikterak jsem se nerozpakoval a řekl jsem "těm držitelům ještě dvou malých psů", že Bleska odvážím. Nemohl jsem jej ani vykoupat, abych nevyvolal další stres. Takto zbídačelého jsem odvezl ihned k veterináři. UZ a další vyšetření krve a moče ukázalo u tak mladého psa (16 měsíců) postižené orgány. Játra, slinivka i ledviny. Obával jsem se, jak dalece se vše odrazilo na jeho psychice. Rodiče byli dobrých povah. Tvrdí, ale bez agresivity a bázlivosti. Velice obtížné bylo najít správný postup a složení krmiva. Po vyčesání, ošetření srsti a pozdějším vykoupání se ukázal opravdový stav. Nebylo snad kosti, které nebylo přes kůži vidět.

Bylo štěstí, že jsem přes padesát let pracoval se psy a tak jsem postupoval s nápravou psychiky. Pohladit, dát obojek a vodítko znamenalo obavu z bití. Mít jakýkoliv předmět podobný klacku u psa vyvolával obavu z bití. Měl silný kořistnický pud a proto miloval i aport. Snad vypěstovaný honěním slepic, aby se nažral, když se dostal z kotce. Speciální krmení složené dle pokynů veterináře a zároveň náročná léčba dostávala pomalu psa do kondice a na mne bylo, postarat se o jeho psychiku. Každý i malý nápřah byl spojen s pohlazením a pamlskem. Po získání důvěry psa a to, aby se mně nebál byla jen minimální částečka z důvěry. Musel mít ve mně jistotu ochrany a tak vznikala LÁSKA psa ke mně. To byl konec další kapitoly života Bleska.

Dále jsme se zaměřili na výchovu a výcvik. Tam, kde Blesk dokazoval svojí lásku, byly stopy. Odměňoval mě svojí vytrvalostí a spolehlivostí. Poslušnost byla cvičena přes odměny. Bylo jedno zda pamlsek, pohlazení, ale přednost dával aportu. Pouze byla obava, jak obrana. Dostal se do slušné formy. Při "kontrolku" kdy byl úder, přivíral oči. Bez násilnosti jsem na čtyři nácviky odnaučil honění slepic. To jsem již přestal provádět výchovu a výcvik psů na svém cvičáku, kam chodili se svými miláčky jejich majitelé i výcvikáři a členové kynologických organizací napravovat chyby. Bleska jsem používal na předvádění a postup při výcviku. Bohužel přístup lidí ke psům byl stále horší. Tak jsem vše zrušil. Ještě před tím mně vypálili cvičák a potom dvakrát vykradli půjčený karavan.

Další kapitola v životě Bleska byla canisterapie. Jeden ze zakladatelů činnosti CANTES. Byl milován klienty i personálem. Také mně přinášel mnoho radosti a pokud jsem byl na tom špatně, přišel a dokazoval mi svojí lásku.

Přichází poslední nejsmutnější kapitola. Nemoci jako artróza, svalová atrofie a srůsty obratlů omezovaly činnost. Přes léčbu se situace nelepšila a dochází k zákazu canisterapie kterou bral jako lásku k lidem. Do toho přichází viróza střev a žaludku. Podařilo se to vyléčit. Za krátkou dobu jednoho večera ochrnul na zadní nohy a kolaboval krevní oběh. Každá snaha se zvednout působila na psychiku. Snad obava z toho co se děje. Blesk nepociťoval fyzickou bolest, ale trpěl psychicky. Byl jsem celou dobu u něj když mu veterinářka pomáhala do PSÍHO NEBE kam si za to co prožil, zaslouží být. Byl to velký kamarád a bojovník.

"BLESKU MĚL JSEM TĚ RÁD A TAK TO BUDE STÁLE"

Zdenda