Poznatky a zkušenosti na pokračování
20.07.2007

První část

Jak jsme začínali, pokračovali a canisterapii vykonáváme

Koncem osmdesátých let minulého století byla v televizi ukázka jak se využívá v USA psů u nemocných dětí. Tehdy jako starého pejskaře mne to zaujalo. Literatura u nás nebyla žádná a při mnoha povinnostech týkajících se sportovní a služební kynologie, šla tato metoda "canisterapie" k ledu. O deset let později, se vztah člověka ke zvířatům – psům horšil a horšil. Pes se stával spíše zdroj k zisku peněz. Již to nebyl opravdový kamarád, ale stroj. Také povahy šly poměrně dolů. Závist, podpásové údery a snaha utopit druhého na žlici vody. Důvod? Body, umístění, sláva a dostat se na výsluní za každou cenu. Tehdy jsem si myslel, že canisterapie je konaná na bázi sociálního cítění. Snaha pomáhat různým skupinám za velké pomoci psa. Již brzo přišlo zklamání. Pod zástěrkou dobrých cílů se jednalo o zviditelnění jednotlivců v celé republice.


Tehdy jsem si řekl, že se pokusím dát dohromady partu a založit OS. Začal jsem psát články do regionálních novin a našla se jedna paní se zájmem. Později další. Tři lidi stačí podle zákonů pro založení OS. Jezdili jsme po republice a hledali, kde co poznat. Nejvíce jsme získali při návštěvách a semináři ve Speciální škole pro děti s těžkými kombinovanými vadami v Blansku. Již tehdy se většina canisterapeutů zaměřila na děti. Děti jsou hravé a také výsledky se dostavují mnohem dříve. Nutno vyhledávat materiály o canisterapii v cizině a pomalu canisterapii dostávat do podvědomí lidí. Po dlouhé přípravě jak ve znalostech, tak v administrativě. Stanovy, zkušební řády, školení a zkoušky rozhodčích i vyžadované podmínky tuto funkci dělat. Výsměch a klacky pod nohy. To byla veškerá pomoc. Přesto 4.6.2002 byl založen Canisterapeutický svaz (CANTES) Byla to těžká doba. Nedůvěra vedení různých zařízení. Bohužel i mnoho členů po té co poznali, jaké nároky má canisterapie na psovody, z organizace odcházeli.

Druhá část

Škola v Poličce


Jako první zájemce o canisterapii byla SpŠ v Poličce. Několik týdnů jsem prováděl canisterapii v pomocné třídě. Bylo zde šest dětí, které se většinou psa bály. Zatím se členská základna rozšířila a do třídy přišli čtyři různí psi. Malý bílý knírač, basetka, fenka golden retrievera a velký německý ovčák. Děti měly výběr a taky velice rychle mizel strach ze psů. Psi byli při výuce jako motivační prvky. Rozvoj jemné a hrubé motoriky, to patřilo do druhé časti canisterapie ve třídě. Děti se velice těšily na hodiny canisterapie. Bylo nesnadné provádět fotografování, protože někteří rodiče byli proti a naopak se tyto děti snažily dostat do záběru. Třídní učitelka každou hodinu předem připravila a rozdělila na část výuky a další část uvolněnou. Hry jako hraní pohádek, překonávání překážek a další hry spojené s výukou (barvy, počty i čtení pomoci kartiček se slabikami. Taky se stávalo, že se šlo na vycházku a děti se snažily vodit psy u nohou, házení aportů, střídaly ruce. Podlézaly a překračovaly psy. Provádělo se "granulování". Někdy i polohování, ale to nebylo zaměřeno na uvolňování spasmů, ale pro uklidnění. Další rok se obměnili psi. Odešel malý knírač, golden retriever a basetka. Nahradili je Irský vlkodav a labradorka. Zároveň se rozbíhá canisterapie v denním stacionáři Polička, ÚSP Svitavy a Bystré a zájem o canisterapii stále stoupá. Členská základna roste, ale stejně není CANTES schopen plnit poptávku zavedení canisterapie do dalších zařízení. Zároveň tam, kde canisterapie probíhala, ji chce vedení těchto zařízení rozšířit. Jsou vytvořeny skupiny svazu, které si řídí canisterapii ve svých regionech. Část vedení CANTES místo aby se snažilo hledat a prosit o peníze na činnost a podporu členů, dalo požadavek, aby si členové vše platili co dříve měli zdarma, taková odměna za jejich práci vykonávanou zdarma. Zde patřilo tričko se znakem svazu, prvá zkouška se psem zdarma, školení psovodů pořádané CANTES také zdarma, stejně jako certifikáty pro členy a jejich psy. Informace a jednání s úřady a žádat pro aktivního psa zrušení poplatků za psa. Postavil jsem se proti této části výboru a podle stanov se vytvořila skupina CANTES Polička. Velice rychle se skupina rozrostla a stala se nejpočetnější v celém CANTESu a tím i s vysokou aktivitou. Skupina si zajistila dostatek financí, aby mohla podporovat členy skupiny. Dochází ke snaze dát svazu nový řád. To se nelíbí polovině členské základny a několika funkcionářům. Odchází z CANTESu více jak polovina členů. Jdou za svými vedoucími skupin a zakládají si vlastní OS. Již velice brzo většina dřívějších členů končí s činnosti a z OS jsou trosky. Nejvíce to postihlo klienty. Těm co odešli se nelíbilo povinné školení členů a další podmínky pro možnost dělat canisterapii pod svazem CANTES. Opět se rychle doplnily stavy a skupina Polička se dokonce dělila na další velice aktivní skupiny CANTES. Byla to náročná práce za plné činnosti provádět úpravy jako změnu stanov a podmínky pro členství. Sice se našly členky, které šly za svými vedoucími, když opouštěly CANTES a chtěly se vrátit. Ty co souhlasily s podmínkami svazu se vrátit mohly, ale kdo se nechtěl podřídit, měl smůlu. Dá se říci, že CANTES stojí na pevných základech a pokud se najdou kaménky které by narušily stavbu, tak je klidně necháme vypadnout a nahradíme pevnějším materiálem. Příště o výkonech.